Jak nahrát do blogu vlastní písmo I.

Ačkoliv Blogger není tak striktní jako kdysi a v nabídce má víc druhů písem než starou ohranou klasiku, pořád je to tak nějak málo. Každý den vznikají nové druhy, jeden dokonalejší než druhý. Tak proč se omezovat?

Na internetu je spoustu stránek, kde si písmo můžete stáhnout a nahrát na blog. Dneska se podíváme, na písmo z Google Fonts - nejen jak ho nahrát, ale i jak ho používat.

Díky tomu, že všechny produkty od Googlu jsou vzájemně propojené, je to velice jednoduché.

Jes!

Člověk by ani nevěřil, jaký úsilí jeden musí vynaložit, aby svou čestně zaplacenou doménu přesměroval z jednoho hostingu na druhý. Ale je to tam, je to tu a já můžu dál blogovat.

Takže očekávejte články každý druhý den jako předtím, followujte mě (linky vpravo) a vůbec se radujte, protože zejtra je volno, jes jes jes.

Tip: I can build a blog

I can build a blog je nesmírně sympatická stránka blogerky a designérky na volné noze Dany Fox. Představovat ji osobně asi nemá moc cenu, její paleta aktivit je totiž dost široká, takže kdyby vás případně zaujala, tady je její osobní blog.

I can build a blog je plná tutoriálů na nejrůznější úpravy a opravy v Bloggeru. Jediné, co člověk potřebuje, je trpělivost a trocha té angličtiny. Díky tomu pak docílíte blogu podle vašich představ, bez kompromisů a utrácení peněz. Sympatická věc na Daně je ta, že se o své články stará – zastaralé posty maže nebo aktualizuje a odpovídá na komentáře s dotazy.

Další věc, kterou mám na tomto webu ráda, jsou články. Inspirativní a motivující články o organizaci času, nápadech na články a zlepšování blogu obecně.

Pokud není kódování vás šálek kávy, Dana dělá svoje designy. Vzdušné, ženské, minimalistické. Samozřejmě si za ně nechá zaplatit, ovšem v případě že to berete s blogem vážně, je tato investice vskutku minimální.

Nová vyhláška: Se psem po Praze pouze na vodítku ?

Na Novinkách se objevil před několika týdny článek o připravované nové vyhlášce města Prahy, která by měla „upravit“ volný pohyb psů ve městě.
Jinými slovy je nutné mít psa pouze na vodítku. Důvodem je prý bezpečnost chodců a snaha o omezení znečištění travnatých ploch.
A vztahuje se na celou Prahu, nejen na centrum, kde by to bylo totálně pochopitelný (a vlastně i zbytečný, protože jakej vrahoun by si to lajznul projít se psem bez vodítka těma davama lajznutýma neustálym řinčením tramvají).

Samozřejmě s tím mám hned několik problémů a nemyslim si, že by úplně všechny byly zcestný.

1. Jen minimum psů je skutečně agresivních. Nikdo nechce doma agresivního psa, protože logicky asi nechce skončit s celou rodinou na JIPce. Normální pes zničehonic nezačne svoje okolí kousat.
2. Většina útoků psa na člověka se děje v domácím prostředí a na vesnicích.
3. Psi, kteří skutečně vodítko potřebují, už na něm dávno chodí. Z čistě praktických důvodů.
4. Psi potřebují pohyb. Hodně pohybu. A jejich přirozeností je neustále čmuchat. Obojí jim nasazením vodítka bude odepřeno a tím si koledujem, že z totálního miláčka a kliďase vyrobíme nasranou, neurotickou zrůdu.
5. Kdo nesbírá hovna po psech bez vodítka, nebude sbírat hovna po psech s vodítkem. Jedinej rozdíl bude ten, že místo uprostřed trávníků jich bude víc na chodnících, protože si tak nějak představuju, že ten, co je línej se sehnout pro hovno, se přetrhne, aby se psem šel někam na trávu.
6. Podporovatelé často říkají, že je to dobře, protože v Londýně a Berlíně už to tak mají dávno. Ráda bych připomněla, že Praha není Londýn či Berlín a že celkově je česká mentalita někde jinde než německá nebo anglická. Jakože náš národ miluje psy, proto jich je všude tolik a tak.
7. Ve vyhlášce je obsaženo, že městské části můžou, ale nemusí, vyhlásit místa s neomezeným pohybem psů. Můžou, ale nemusí? Nemusí?? To jako vážně?

Pokud se mnou souhlasíte nebo na to máte stejný názor, byť s jinými důvody, tady je petice proti vyhlášce. Díky moc.

Pár slov ke škole

Všude na mě skáčou posty a videa, kde je mi vysvětlováno, jak se mám na nový školní rok připravit, na co je třeba myslet, jak si vyrobit vlastní sešity za pár kaček a že mám myslet pozitivně, neboť škola zdaleka není takový zlo přece. Taky jsou všude hauly ‚stationery‘ neboli sešitů a psacích potřeb.

Celou mojí školní docházku mi bylo slibováno, že to bude jen lepší. Ve školce mi tvrdili, že až půjdu do školy, tak už budu velká. Na základce mi bylo řečeno, že bez maturity jsem hovno a že na střední už budou jen chytrý lidi. Na střední mě upozornili, že budu dělat to, co mě baví, až se dostanu na vejšku, a že i s maturitou jsem hovno, protože potřebuju titul.

Tak jsem tam poslušně šla a zase jsem se zklamala. Jedna velká byrokracie, absurdní pravidla a profesoři, kteří přes všechny svoje tituly tak nějak zapomněli fungovat jako slušný lidi. Naprosto nepochopitelný kvanta informací, který jsou absolutně k ničemu. A na konci všech těch nervů, voserů, sraček a křivd vás čeká ten slavnej titul. Poté se dozvíte, že i s titulem jste hovno, protože neumíte tři světový jazyky, nemáte praxi, jste moc mladý, neumíte Photoshop a na FB máte fotku, jak jste vožralý. Gratuluju.

Takže jsem se na to všechno vykašala. Jsem hovno bez titulu. Můj způsob života může se zdáti mnohým býti poněkud nešťastný, ale neměnila bych – já jsem totiž nikdy šťastnější nebyla.

A závěr?
Nenechte se nikým a ničím vmanipulovat do něčeho, co vám není blízký a z čeho jste nešťastný. Svět je pak najednou mnohem barevnější.

YouTuber: Bart Baker

Bart Baker sám o sobě absolutně neskromně tvrdí, že je král video parodií. A není to trapný, protože jím vážně je. Však posuďte sami.


Přiznám se, že současný pecky, co vyhrávaj na Evropě 2, nijak nesleduju. Hitparáda mě zajímala naposledy někdy před deseti lety. To neznamená, že bych byla dinosaurus, jenom prostě vím, co mám ráda, a už dávno nepotřebuju pomoc rádia nebo hudební televize, abych našla zlato v kupě sraček. No nic, popojedem.



Bart vezme nějakou pěknou, velice slavnou písničku. Vobšlehne každej detail – oblečení, výraz, postoj, prostředí, všechno prostě. A pak to zazpívá podle svýho a je to sakra vtipný. Upřímně řečeno, u většiny písniček, co slyšim náhodně třebas v obchodě nebo tak, znám nazpaměť Bartův text a často se přistihnu, že si ho broukám. Nebo se ho nemůžu v hlavě zbavit – jo, až tak je to chytlavý.
Neangličtinářům radost neudělám, je to anglicky. Ale zase videa mají titulky, takže i když písničky normálně nestíháte, aspoň něco se pochytit dá.


Dejte mu odběr, protože toho nebudete litovat. Je to sranda, což je to nejhlavnější. A navíc si to Bart strašně moc zaslouží, protože je až neskutečný, co vzniklo z toho podivnýho kanálu, kde divný lidi tancovali před greenscreen a u toho falešně zpívali až zbytečně sprostý a nechutný věci.